Standard plemene Rotvajler (FCI No. 147)
ZEMĚ PŮVODU: Německo
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO STANDARDU: 19.6. 2000
POUŽITÍ:
Všestranný pes, služební a pracovní pes
KLASIFIKACE FCI
- Skupina 2 – Pinčové, knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi
- Sekce 2 – Molossové – dogovití psi
- S zkouškou z výkonu
HISTORIE:
Původ rotvajlera sahá až do dob antického Říma. Svůj název dostal podle říšského města Rottweilu. Používal se jako pastevecký pes na pohánění stád a k ochraně lidí a majetku. Toto plemeno si oblíbili i řezníci na výkon a pro své účely. Během let tedy vznikl pes, který byl vynikající pro pohánění stád, strážní a tažný pes. V roce 1910 byl oficiálně uznán jako policejní plemeno, právě pro své vynikající vlastnosti.
VZHLED:
Středně velký až velký robustní pes. Jeho souměrná postava je robustní a podsaditá, ukazuje na velkou sílu, obratnost a vytrvalost.
Tělo psa je pokryté středně dlouhou, drsnou, hustou a pevně přiléhající srstí a podsadou. Barva srsti je černé barvy s červenohnědými jasně ohraničenými znaky (pálením) na lících, tlamě, spodní straně krku, hrudi a končetinách, nad očima a pod kořenem ocasu. Chybou je, pokud se na srsti objevují znaky zbarvené bíle.
Hlava má širokou mozkovnu a je středně dlouhá. Dobře vyvinutý čenich širšího tvaru je vždy černý. Oči jsou středně velké, mandlového tvaru, tmavě hnědé. Víčka přiléhající. Středně velkú uši jsou trojúhelníkového tvaru, převislé, vysoko nasazené. Krk je široký s lehce klenutou šíjí, dobře osvalený, bez laloků a volné kůže. Hrudník má rotvajler hluboký, široký a okrouhlý s dobře klenutými žebry. Záď je široká, středně dlouhá, břicho nemá vtažené. Ocas je nasazený v úrovni hřbetu, nesený vodorovně. Kůži má tento pes dobře přiléhající, bez vrásek a záhybů.
Končetiny jsou rovné a nejsou úzce postavené.
VÝŠKA A HMOTNOST:
psi dosahují kohoutkové výšky 61 – 68 cm, feny 56 – 63 cm. Hmotnost: psi váží cca 50 kg, feny cca 42 kg.
POVAHA / TEMPERAMENT:
Rotvajler je velice inteligentní pes. Je poslušný, lehce ovladatelný. Dokáže přijímat velice různorodé úkoly a jeho využití je přes policejní a armádní psy až po psy výstavní. Rotvajler je velice klidný a milý pes a miluje děti. Chování má sebejisté, nebojácné a rozhodné.
PÉČE:
Srst tohoto plemene je naprosto nenáročná – stačí občas vyčesat, na výstavy také není potřeba speciální péče.
Do drápků se nemusí výrazně zasahovat, pokud si je pes neobrousí o chodník nebo beton, tak bude potřeba je nechat občas zastřihnout.
VÝCHOVA:
Rotvajler se učí rychle a snadno. Výchova i výcvik jsou u tohoto plemene nutností – nesmíte jej nechat zdivočet! Výcvik musí být dosti důrazný a důsledný, ale ne tvrdý. Je nutné psa již v od malička seznamovat s nejrůznějšími lidmi a situacemi, zvířaty, aby později byly jeho reakce předvídatelné. Doporučuje se výcvik vedený odborníkem.
Potřebuje však každodenní fyzickou zátěž a pravidelné procházky, minimálně však půl hodiny denně. Tím se zamezí výskytu onemocnění kloubů, jak je u těchto větších plemen běžné.
UCHOVNĚNÍ:
Povaha psů u Rotvajlera se před zařazením do chovu testuje „ověřením povahy“ v rámci bonitace nutné k uchovnění a pak také na každé výstavě či zkoušce, které se pes zúčastní.
Na výstavě se pes v davu lidí a jiných psů, při prohmatávání celého těla a prohlídce zubů, nesmí nikdy zachovat agresivně, jinak je z výstavy vyloučen. Dále je pro uchovnění Rotvajlera nutné složení všestranné zkoušky. Na zkoušce by také určitě neprošel pes se špatnou povahou jakou je bázlivost nebo agresivita. Poslední podmínkou jsou povinné rtg snímky pro určení stupně dysplazie kyčelních DKK a loketních DLK kloubů. Rotvajler, stejně jako ostatní velká plemena psů, trpí dědičnými onemocněními kloubů, mezi které mimo jiné patří i DKK a DLK. Do chovu nelze zařadit stupeň vyšší než je 2. Také vyšetření očí a srdce na dědičná onemocnění se dělají, ale nejsou povinná.