1. Led 2017 | Feny, Informace, Standardy
Standard plemene Rotvajler (FCI No. 147)
ZEMĚ PŮVODU: Německo
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO STANDARDU: 19.6. 2000
POUŽITÍ:
Všestranný pes, služební a pracovní pes
KLASIFIKACE FCI
- Skupina 2 – Pinčové, knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi
- Sekce 2 – Molossové – dogovití psi
- S zkouškou z výkonu
HISTORIE:
Původ rotvajlera sahá až do dob antického Říma. Svůj název dostal podle říšského města Rottweilu. Používal se jako pastevecký pes na pohánění stád a k ochraně lidí a majetku. Toto plemeno si oblíbili i řezníci na výkon a pro své účely. Během let tedy vznikl pes, který byl vynikající pro pohánění stád, strážní a tažný pes. V roce 1910 byl oficiálně uznán jako policejní plemeno, právě pro své vynikající vlastnosti.
VZHLED:
Středně velký až velký robustní pes. Jeho souměrná postava je robustní a podsaditá, ukazuje na velkou sílu, obratnost a vytrvalost.
Tělo psa je pokryté středně dlouhou, drsnou, hustou a pevně přiléhající srstí a podsadou. Barva srsti je černé barvy s červenohnědými jasně ohraničenými znaky (pálením) na lících, tlamě, spodní straně krku, hrudi a končetinách, nad očima a pod kořenem ocasu. Chybou je, pokud se na srsti objevují znaky zbarvené bíle.
Hlava má širokou mozkovnu a je středně dlouhá. Dobře vyvinutý čenich širšího tvaru je vždy černý. Oči jsou středně velké, mandlového tvaru, tmavě hnědé. Víčka přiléhající. Středně velkú uši jsou trojúhelníkového tvaru, převislé, vysoko nasazené. Krk je široký s lehce klenutou šíjí, dobře osvalený, bez laloků a volné kůže. Hrudník má rotvajler hluboký, široký a okrouhlý s dobře klenutými žebry. Záď je široká, středně dlouhá, břicho nemá vtažené. Ocas je nasazený v úrovni hřbetu, nesený vodorovně. Kůži má tento pes dobře přiléhající, bez vrásek a záhybů.
Končetiny jsou rovné a nejsou úzce postavené.
VÝŠKA A HMOTNOST:
psi dosahují kohoutkové výšky 61 – 68 cm, feny 56 – 63 cm. Hmotnost: psi váží cca 50 kg, feny cca 42 kg.
POVAHA / TEMPERAMENT:
Rotvajler je velice inteligentní pes. Je poslušný, lehce ovladatelný. Dokáže přijímat velice různorodé úkoly a jeho využití je přes policejní a armádní psy až po psy výstavní. Rotvajler je velice klidný a milý pes a miluje děti. Chování má sebejisté, nebojácné a rozhodné.
PÉČE:
Srst tohoto plemene je naprosto nenáročná – stačí občas vyčesat, na výstavy také není potřeba speciální péče.
Do drápků se nemusí výrazně zasahovat, pokud si je pes neobrousí o chodník nebo beton, tak bude potřeba je nechat občas zastřihnout.
VÝCHOVA:
Rotvajler se učí rychle a snadno. Výchova i výcvik jsou u tohoto plemene nutností – nesmíte jej nechat zdivočet! Výcvik musí být dosti důrazný a důsledný, ale ne tvrdý. Je nutné psa již v od malička seznamovat s nejrůznějšími lidmi a situacemi, zvířaty, aby později byly jeho reakce předvídatelné. Doporučuje se výcvik vedený odborníkem.
Potřebuje však každodenní fyzickou zátěž a pravidelné procházky, minimálně však půl hodiny denně. Tím se zamezí výskytu onemocnění kloubů, jak je u těchto větších plemen běžné.
UCHOVNĚNÍ:
Povaha psů u Rotvajlera se před zařazením do chovu testuje „ověřením povahy“ v rámci bonitace nutné k uchovnění a pak také na každé výstavě či zkoušce, které se pes zúčastní.
Na výstavě se pes v davu lidí a jiných psů, při prohmatávání celého těla a prohlídce zubů, nesmí nikdy zachovat agresivně, jinak je z výstavy vyloučen. Dále je pro uchovnění Rotvajlera nutné složení všestranné zkoušky. Na zkoušce by také určitě neprošel pes se špatnou povahou jakou je bázlivost nebo agresivita. Poslední podmínkou jsou povinné rtg snímky pro určení stupně dysplazie kyčelních DKK a loketních DLK kloubů. Rotvajler, stejně jako ostatní velká plemena psů, trpí dědičnými onemocněními kloubů, mezi které mimo jiné patří i DKK a DLK. Do chovu nelze zařadit stupeň vyšší než je 2. Také vyšetření očí a srdce na dědičná onemocnění se dělají, ale nejsou povinná.
1. Led 2017 | Feny, Informace, Standardy
Standard plemene Cane Corso (FCI No. 343)
ZEMĚ PŮVODU: Itálie
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO STANDARDU: 13.11. 2015
POUŽITÍ:
Všestranný pes.
KLASIFIKACE FCI
- Skupina 2 – Pinčové, knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi
- Sekce 2 – Molossové
- S pracovní zkouškou.
HISTORIE:
Cane Corso je přímým potomkem starých římských molossů. Dříve se vyskytoval na celém území Itálie. V posledních letech se však uchoval především v Apulli a přilehlých jihoitalských provinciích. Jeho jméno je odvozeno od latinského „cohors“, což znamená ochránce a strážce domu, dvoru a pozemků. Původně využíván jako lovecký pes na vysokou zvěř, strážce stád a majetku.
VZHLED:
Středně velký až velký pes. Statný a silný, přesto s jistou elegancí. Jeho jasné linie tvoří jeho plasticky vystupující svaly.
Tělo tohoto psa je pokryté krátkou a na dotek tvrdou srstí, která je většinou černá, šedá, zlatá nebo žíhaná. Dobře kryje před vodou. Tělo je těžké konstrukce a je celé dobře osvalené a je obdélníkového formátu, mírně delší než vysoký. Délka trupu je o 11% větší než je jeho kohoutková výška.
Délka hlavy dosahuje 36% kohoutkové výšky. Lebka je široká, typická pro většinu molossoidních psů. Lebka (mozkovna) mezi ušima je široká a mírně klenutá. Stop je zřetelně vyjádřený. Tlama je široká a hluboká, hřbet čenichu je rovný. Robustní pysky jsou poněkud převislé. Z čelního pohledu ve tvaru písmema „U“. Viditelná čelní rýha, stop vyznačen. Cane corso má lehký předkus. Oči jsou středně velké a oválné, různě zbarvené. Oční víčka přiléhající. Výraz je pronikavý a pozorný. Uši trojúhelníkovitého tvaru jsou nasazeny poměrně vysoko a nošené svěšené, přiléhající k hlavě. Krk je svalnatý, silný a rovný.
Hrudník je široký, svalnatý s nápadnou přední částí, dosahuje k lokti. Hřbet je také rovný, pevný a velmi dobře osvalený. Ocas je poměrně vysoko nasazený a u kořene silnější, ke špičce se zužuje. Nohy jsou svalnaté a silné, přední tlapky jsou kočičí, zadní mají spíše oválný a kompaktnější tvar.
VÝŠKA A HMOTNOST:
Psi dosahují kohoutkové výšky 64 – 68 cm, feny 60 – 64 cm. tolerance +/- 2 cm. Hmotnost: psi váží 45 – 50 kg, feny 40 – 45 kg.
POVAHA / TEMPERAMENT:
Italský corso pes je velmi dobrým hlídacím psem, který neútočí, pokud nemá důvod, a nikdy ne první. Také je velmi odvážný a v případě ohrožení psovoda, rodiny nebo majetku umí tvrdě zakročit. Cizí ignoruje nebo se k nim chová odtažitě, ale beze známky agresivity. K rodině se chová láskyplně, je velmi věrný a rád se mazlí. K dětem má skvělý vztah, má je rád a pokud se mu hry vašich dětí nebudou líbit, prostě uteče – ale má velmi vysoký práh bolesti. S jinými zvířaty v domácnosti vychází dobře, pokud byl s nimi jako štěně seznámen.
PÉČE:
Srst tohoto plemene je naprosto nenáročná – stačí občas vyčesat, na výstavy také není potřeba speciální péče.
Do drápků se nemusí výrazně zasahovat, pokud si je pes neobrousí o chodník nebo beton, tak bude potřeba je nechat občas zastřihnout.
VÝCHOVA:
Cane Corso se učí rychle a snadno. Výchova i výcvik jsou u tohoto plemene nutností – nesmíte jej nechat zdivočet! Výcvik musí být dosti důrazný a důsledný, ale ne tvrdý. Je nutné psa již v od malička seznamovat s nejrůznějšími lidmi a situacemi, zvířaty, aby později byly jeho reakce předvídatelné.
Má rád pohyb, ale nesmíte jej přetěžovat, protože právě tito psi trpí častými bolestmi kloubů.
1. Led 2017 | Informace, Kočky, Standardy
Standard plemene Sphynx (FIFe: SPH)
ZEMĚ PŮVODU: Kanada
KLASIFIKACE FIFe
- Skupina III – Krátkosrsté a somálské kočky
- EMS kód: SPH
Sphynx je exoticky vypadající plemeno kočky domácí. Mnoho lidí odrazuje pohled na toto téměř bezsrsté plemeno (na jeho srsti se objevuje jemné chmýří), ale jeho povaha je unikátní.
HISTORIE:
Kočky plemene sphynx pocházejí z Kanady, konkrétně z Ontaria, kde se černobílé kočce jménem Elizabeth narodilo mezi koťaty jedno nahé. Chovatelé, matka a syn Bawovi zkřížili kocourka znovu s jeho matkou, narodilo se jim sedm koťat, z toho čtyři byly nahé. Nahá kočka se začala chovat a dnes je mezi ušlechtilými plemeny, přesto k této kočce cítí mnozí stále odpor.
VZHLED:
Sphynx je kočka o střední velikosti. Tyto kočky jsou poměrně svalnaté. Jejich tělo je pokryto zvrásněnou kůží, která je velmi teplá. Srst, kterou mají velmi malou, je ovšem jemná a příjemná na dotek. Dožívají se v průměru kolem 15 let.
BARVA:
Sphynx se chovají v různých barvách. Je mnoho barevných variant, které se mohou mísit. Nejobvyklejší barvou je černá, čokoládová, červená, modrá a krémová. Velké oči, které mají tvar citrónu jsou většinou oranžové modré nebo zelené. Vždy se barva očí musí shodovat s barvou kůže.
POVAHA:
Jsou velice inteligentní, přítulné, důvěřivé a hravé. Vyžadují neustálou pozornost a jsou závislé na člověku. Pokud jsou příliš často osamotě, propadají stresu a poruchám chování. Snesou se i se psy nebo jinými kočkami.
PÉČE:
Stačí občas vykoupat a zastřihnout drápky.
